Náměstí je přirozeným centrem města. Vždy bylo křižovatkou obchodních cest a tam, kde došlo k jejich odklonění, došlo i k úpadku rozvoje měst. Města se postupem času rozvolnila za hranice svého opevnění, bouraly se brány i hradby, doprava se z centra měst odkláněla a hradby a brány dnes atraktivitě mnohých měst chybí.
První znatelný zásah do uspořádání dopravních cest J. Hradce, který zásadním způsobem změnil historické uspořádání města, bylo vytvoření nábřežní komunikace počátkem 70.let. Od Vajgarského mostu přes Podešvovu zatáčku napojením na Růžovou ul. a ve druhé fázi přes Eiseltovy zahrady propojením na Claudiusku. Tím se zcela odklonila doprava z Panské ul. a velmi omezil průjezd z Klášterské na Pražskou kolem františkánského kláštera.
Zrušením průjezdu všech vozidel centrem města a Panskou ul. odpadla potřeba mít na náměstích benzinové stanice, doprava se zklidnila a z náměstí se stalo velké parkoviště.
Náměstí je přirozeným symbolem, charakteristikou a chloubou každého města. Doprava je vytlačována, mění se struktura obchodní sítě, to co se nakupovalo na náměstí a nosilo domů v síťovkách, to se nakupuje na periférii města a vozí autem. Síťovky vymizely. Koňské povozy byly vytlačeny auty a auta jsou nyní vytlačována bicykly. Kde však jsou?
Historická část města a náměstí si zachovávají svoji přitažlivost, veřejný prostor dostává jinou formu. Nelze však řešit centrální veřejný prostor izolovaně od navazujících uliček historického jádra, bez vztahu k zámku, muzeu, parku a dalším místům, která jsou prezentována městem ve svém marketingu cestovního ruchu. Úprava náměstí je tváří města. Materiálový a výtvarný soulad architektury a zádlažby s mobiliářem, osvětlením města, zelení je nezbytností.
Veřejný prostor se mění, mění svoji funkci. Přirozenou komunikaci na rynku vytlačily nové technologie. Manifestace a přehlídky se nekonají, patriotismus se vytrácí. Centra měst získávají multifunkční podobu kulturně společenských center, parků, odpočinkových zón, apod.
Radní neví jak naložit s veřejným prostorem a vzniklá živelná úprava, která je vyjádřením obecního vkusu, zvyklosti, projevem obecní kultury, která by v případě nejvýznamnějšího náměstí měla být nepochybně přenechána odborníkům. Jako praktický by se mohl ukázat návrat pranýře na původní místo a jeho renesance.
Lokální politici nestíhají být vším, natož architektem veřejného prostoru, zaostávají v komunikaci s občany a důsledkem je série pokusů, plytké ankety, jenom ne diskuze. A dojem, který si návštěvníci města vytvoří, odváží jako referenci a víme, že první dojem nelze udělat dvakrát.
Vymístění aut z prostoru náměstí je na první pohled líbivé, provedení však není logické. K dovršení změti chybí snad již jenom řetízkáč. Ačkoli Porcinkule klepe na bránu města, toto je perma cirkus. A není to tak dávno, kdy bylo deklarováno, že pro veřejnou produkci bude sloužit upravený prostor parkánů pod Střelnicí.
Druhý pohled je již plný otazníků:
- Jakým způsobem a v jakém čase byla vedena diskuse s veřejností o tvorbě zadání?
- Jaké bylo finální zadání pro projektanta veřejného prostoru?
- Byla vypsána veřejná architektonická soutěž?
- Jakým způsobem a v jakém čase byla vedena diskuse s veřejností jednotlivých návrzích?
- Jaké jsou předložené návrhy?
- Kdo sestavil hodnotící komisi ?
- Kde je publikována vizualizace vítězného návrhu a návrhů dalších účastníků soutěže?
Řešení, které by bylo tímto způsobem přijato, by bylo možné považovat za širokou společenskou dohodu. Územní plán byl kostrbatou cestou schválen, ovšem koncepce veřejných prostranství je nezbytně navazující krok, stejně tak i revize regulačního plánu města.
Koncept, přijatý v dlouhodobé a hlavně veřejné diskuzi, bychom mohli považovat za seriozní dokument a nástroj politiky rozvoje města. Ne však cvičení s přemisťováním betonových květináčů, tedy i úprava, která nemá nejmenší podporu v závazném dokumentu – regulačním plánu města pro MPR.
Úprava zaklínaná slovy jako „dočasná a na zkoušku“ nemá v moderním centru města svoje místo. Pokud bude toto řešení po uplynutí „zkušební doby“ vyhodnoceno jako nevyhovující, přijde na řadu jiná testovací úprava nejvýznamnějšího jindřichohradeckého náměstí? Nebo bude toto řešení potichu tolerováno jako dočasně trvalé?
Vytvoření veřejného prostoru „vyklizením“ je nikoli nepodobné jiné akci: „vytvoření pohraničního pásma v 50. letech specifickým způsobem – „zalesněním po předchozí likvidaci“.
Zjevně chybí odvaha k diskuzi a k veřejné anonymní architektonické soutěži k ideovému řešení veřejného prostoru v městské památkové rezervaci. Město Jindřichův Hradec si řádný přístup zaslouží.
A ještě jeden důležitý prvek: úřad samosprávy by měl mít svého architekta, aby město chránil před státní správou v různých stavebních řízeních a také před rozmary kocourkovských.
Vzorem a inspirací by nám v tomto případě mohla být Litomyšl, také město České Inspirace, jehož příklad dává naději, že velké a zajímavé projekty ve veřejném prostoru nejsou doménou jen velkých měst, ale i menší města se při vhodné kombinaci odvážných zástupců města, výtečných architektů a nadšené a informované veřejnosti mohou proměnit v obytná a příjemná místa pro svoje obyvatele, turisty i podnikatelské subjekty.
VPM, Lad.Mátl, Ing. Michala Zudová, 19.7.2015