07.08.2018 21:30
Hradby chránily města od nepaměti. U bran se vybíralo mýtné do obecní kasy, na mostech mostovné a brány se na noc zavíraly. Co bychom dnes dali za to, kdyby bylo centrum města uzavřeno mezi třemi branami, vybíralo by se symbolické mýtné od turistů na městské atrakce a turisté by si z brány odvezli razítko na čele.
Pražská brána začínala před Střelnicí, měla 6 oblouků a vedla až k Panské ul. Z brány vedla vrata a schodiště do prostor střelnice v parkánech. Brána byla stržena před necelými 200 lety (1822) místními ostrostřelci.
Tehdy všichni podlehli vizi, že hradební opevnění a brány brání rozvoji a tak byly bourány ve většině měst. V Praze až z nařízení císaře Františka Josefa I. v r. 1866, kdy prohlásil Prahu za „otevřené město“. V J. Hradci jediná Linecká brána odolala a je jeho chloubou.
Na žádném z míst po zbouraných branách není ani informační tabulka a tak vstup do města přes Rybniční bránu střeží Nonstop Bar s Kebabem a Vietnamskou večerkou.
Dnes se pod pojmem „OTEVŘENÉ MĚSTO“ považuje transparentní zveřejňování informací, zakázek, finančních toků. atd., a k této otevřenosti je třeba pouze otevřených hlav. Kdyby to tehdy městští radní věděli, mohly ty brány, bašty a cimbuří být zachovány a dnes vytvářet atraktivní kulisu města, když se o tu transparenci stále bojuje, nikoli již sudlicí.
Drobný příklad transparentnosti příště a téma navodíme tímto obrázkem:
