autor: Ladislav Mátl | Zář 14, 2022 | Blog - jak to vidí Patrioti
Volby jsou obnovou mrtvých buněk za živé, prostá regenerace obecního organismu, nová vůle k životu. Proto volby nejsou pouhou výměnou oleje a technickou prohlídkou. Cyklická obměna nutná a je přirozené, že buňky po čtyřech letech stárnou, některé přetrvávají dvojí cyklus a některé se vyznačují zvláštní odolností.
Komunální volby jsou zpravidla nevhodně spojeny s volbami do parlamentu, senátu, krajů či EU, takže komunálky jsou pod mediálním drilem parlamentních stran. Komunálky jsou však o té naší psí boudě a domácím pískovišti.
Ve volbách vyjadřujeme své obecné tužby, přání, představy a protože je nás více, měli bychom se shodnout na společném zájmu ve prospěch nás, všech občanů obce. Proto směřujeme k tomu, že v té boudě musíme mít psa, který dokáže uchránit boudu, nás i pískoviště. Tedy praktického, vytrvalého, oddaného, žádný výstavní exemplář.
Do komunálek 2010 je postaveno jedenáct kandidátek, (pro 2022 je to 13 kandidátek). To je podstatně více, než dokázal vyjmenovat Jar. Hašek v povídce „Obecní volby“. Jedna věta jeho povídky vyčnívá nad ostatními: “U odštěpence není již daleko k založení vlastní strany“. Stačí se podívat na server volby.cz, porovnat si archivované s aktuálními kandidátkami a je hned zřejmé, kde je zachováván konzistentní názor.
Není v našem zájmu měnit Jindř. Hradec. Našim konzistentním názorem je, že strategie rozvoje města je proces, vznikající v komunikaci se všemi aktéry, s občany, v široké veřejné diskusi. To vnímáme jako podstatu a standard komunální politiky, tedy ochota k otevřenému jednání.
To je cesta, jak změnit přístup k rozvoji města, odpovědná cesta ke společnému cíli a náš pohled na výkon samosprávy.
Pes nás ochraňuj.
Září 2010
(v 09/2022 doplněn pouze počet stran pro volby 2022)
autor: Ladislav Mátl | Zář 9, 2022 | Blog - jak to vidí Patrioti
V polovině roku 2017 jsme k výzvě Města vycházeli prvotně z úvahy o minimálním dopravním zatížení místa, oživení centra a skloubení s dalšími kulturními zařízeními v lokalitě. Výsledkem naší analýzy byl návrat knihovny z periférie (od r. 1982 přešla přes Starou radnici do Kolínovy vily, aby vystřídala prostory postupně na III., II., I. nádvoří zámku a od 1987 přesídlila do bývalého minoritského kláštera. Zatímní poslední štace je v bývalé velitelské budově jezdeckých kasáren.
Do komplexního řešení jsme začlenili i budovu čp. 3 v Dobrovského ul. jako adm. tech. zázemí pro nově dotvořený komplex „Starý pivovar“ včetně několika ubyt. pokojů proto, že ubytování ve svých zdech č.p.3 nese stopy hostů Josefa Dobrovského, Františka Palackého, Alfréda Strejčka, archiváře Fr. Tischera a dalších a tak by se tato budova mohla stát tím reprezentačním ubytováním hostů města Jindřichův Hradec.
Knihovnu nevnímáme jako půjčovnu, ale jako multifunkční kulturní zařízení (společenské sály s technickým zázemím, včetně několika kaváren, apod.), ale zejména je knihovna v tomto pojetí otevřeným prostorem, neformálním místem, které dětem umožní hrát si, bavit se, zažít dobrodružství a učit se nové věci; směřující k dialogu, osvětě, kreativitě a inspiraci. Samozřejmostí je vybavení nejmodernějšími informačními technologiemi, jako prostor, který umožňuje i klidné prostředí čítáren, studoven, ale též i přednáškový sál, který by měl mít víceúčelovou funkci (malé divadlo, hudební sál, apod., jako ideální prostředí pro lokální hudební a divadelní tělesa).
Knihovna v tomto pojetí utváří společný veřejný život a stává se tak přirozeným multikulturním centrem, jehož efekt zvyšují i bezprostředně navazující kulturní zařízení jako je Dům gobelínů (nový pivovar), Muzeum Jindřichohradecka, Muzeum moderních obrazových médií a sám o sobě Státní hrad a zámek, včetně archivu rodiny Černínů.
Knihovna v tomto pojetí není půjčovnou/výdejnou knih, ale moderní kulturně vzdělávací, společenskou a sociálně interaktivní institucí. A prostory zámeckého pivovaru tomu poskytují dostatečnou prostorovou kapacitu a optimální polohu.
Knihovna v tomto pojetí navazuje na aktivity dětí v různých formách, kdy je kladen důraz na jejich tvořivost, interaktivní vzdělávání v oblasti umělecké, vědecko-technické, či jakékoli jiné tvůrčí činnosti. A samozřejmě také prostory pro malou divadelní scénu, přednášky, diskuze, koncerty apod. Zcela logicky je s tím spojena nezbytná restaurace/kavárna apod. jako doplňující prvek k neformálním setkáváním.
A takový charakter interaktivního vzdělávání máme v příkladech písecké sladovny (www.sladovna.cz) nebo libereckém IQ centru (https://bit.ly/3lq80tF) ….Kdo nevěří, nechť tam běží.
A taková forma využití je plně v kontextu i s programovým dokumentem „Koncepce rozvoje knihoven v ČR, citace: „Proměna knihoven z pouhých půjčoven knih na živá vzdělávací, kulturní, komunitní a kreativní centra je dlouhodobým celosvětovým trendem“ a v neposlední řadě v souladu se schváleným programem dopravní obslužnosti města.
Jsme přesvědčeni, že prvotním je hledání ducha místa, hledání synergického efektu a teprve poté prezicovat zadání pro zpracování veřejné arch. soutěže ve formátu Soutěžního dialogu.
autor: Ladislav Mátl | Srp 24, 2022 | Nezařazené
Všechna čest, broumovští se inspirovali Čapkem.
Z jeho Malých poměrů (1925) citujeme: „Nemůže-li se Beroun stát Prahou nebo Římem, může se aspoň stát pořádným a jaksi soběstačným Berounem. Je možno dokonce působit, aby byl v nějakém dobrém smyslu co nejberounovatější. Předpokladem toho ovšem je, aby berounským lidem silně záleželo zrovna na Berouně.
Komunální politika většinou rezignovaně odumírá na malé poměry. Ztratili jsme lokální cit, aniž bychom získali cit státní. Malé poměry nevznikají tím, že máme malá města, nýbrž tím, že jsme v nich neradi. Regionalism čeká na své lidi nadšené ideou, že Beroun musí být Berounem a Vysoké Mýto Vysokým Mýtem, a ne nějakým bídným a jen dočasně snesitelným místem, ve kterém se trpí na malé poměry.“
Citace z Lidovek k Bromovu: (https://bit.ly/3JPPVkT):
„Koncepce kultury se stane na dalších deset let vodítkem pro vedení města, kulturní instituce, pořadatele, podnikatele i umělce. Dlouhodobý plán rozvoje města je jednou z podmínek kandidatury. Když Broumov nevyhraje ani nepostoupí do užšího výběru, vize zůstává.
Soutěž vyhlášená Evropskou komisí cílí na rozvoj města i širšího regionu. Díky rozvoji kultury by mohly přibýt pracovní příležitosti a bohatá nabídka by měla být důvodem pro návrat mladých. Projekt Evropské hlavní město kultury podporuje rozvoj města a regionu, k tomu užívá kulturu v širokém záběru včetně sociální oblasti a vzdělávání, není to věc, která by měla vzniknout od stolu na radnici.“
Čapek použitelný jak pro Broumov, který je v rámci projektu Evropské hlavní město kultury 2028 jedním z kandidátských měst, tak i pro Jindřichův Hradec.
Ponaučení pro nás?
V prvé řadě je třeba znát, kdo vůbec řídí kulturu ve městě?
Je zřejmé, že Město Jindřichův Hradec má dlouhodobě roztříštěnou řídící strukturu, nemá odbor kultury a cestovního ruchu k řízení a koordinaci aktivit v této oblasti rozvoje – kultury, knihovnictví, cestovního ruchu, přičemž to jsou obecně nosná témata rozvoje regionů řešená programovými dokumenty na úrovni ČR, krajů, nikoli na úrovni obce Jindřichův Hradec.
Potřebujeme dlouhodobý strategický plán rozvoje města nikoli jen na jepičí období, ale mít také strategický plán rozvoje kultury.
Stačí vůle ke strategickému spojenectví měst pánů z Hradce a ke koordinovanému rozvoji ve prospěch regionu a vytvoření společných produktů pro cestovní ruch jako programové osy, do které se budou vsouvat kulturní i sportovní aktivity. Kultura v naší představě má dopad do sportu, turismu a prezentaci města.
Město Č. Budějovice je též jedním z kandidátských měst o titul Evropské hlavní město kultury 2028. Při větší prozíravosti bychom s nimi mohli hrát stínohru a připravit se minimálně na reorganizaci struktury a zpracování nezbytného programového dokumentu rozvoje kultury.
https://bit.ly/3wsQ6Nu
autor: Ladislav Mátl | Srp 19, 2022 | Blog - iniciativa a podněty
Zmatek v názvosloví sadů v Jindřichově Hradci potvrzuje i úvodní fotografie – Jablonských sadů. 
V rámci poznámek k PD revitalizace sadů jsme podali několik technických poznámek, ale také rekapitulaci názvosloví, jak je nám známa. A současně uvedli, že bychom měli býti vděčni Černínům a rodu Wachtelů za existující městskou zeleň a projevit maximum úsilí k odstranění všech prvků dlouhodobě zanedbávané údržby.
Zanedbanou údržbu nespraví jeden zahradník, je zapotřebí odstranění náletů, sanaci stromů a keřů, zalévání rostlin, výsadba trávníků, úklid ploch parků včetně drobné řemeslné práce i obnovy nátěrů zábradlí, laviček, atd., proto za vhodné považujeme zadat pro celý komplex prací smluvně dodavatelské firmě na období cca 10 let ke správě městské zeleně.
A k názvosloví jsme uvedli stručný popis snad všech objevujících se názvů sadů a jejich lokalizaci:
Novoměstské – Husovy sady byly založeny byly po zasypání parkánů a nynější název získaly po instalaci sochy J.Husa 1914
Městské sady vznikly rozšířením Novoměstských sadů (původně pod kasárny, nyní spíše známy jako sady Pod Gymnasiem), končí levým břehem Nežárky. V některých mapových podkladech jsou Městské sady zakresleny i po pravém břehu Nežárky, jižně od Naxerovy lávky.
Wachtelovy sady, ty byly založeny v r. 1847 když dal Jiří Wachtl lesními stromy posázeti kopec za Lišným dvorem ležící. V sadech jsou upraveny stezky pro procházky a na nich postavena kamenná sedátka. Tj. za Lišným dvorem, vlevo při cestě na Horní Žďár.
Vedle bývalého mostu za Lišným dvorem se na rozpadajících kamenných pilířích drží neudržovaná lávka z ocelových nosníků, nýtovaná, postavena v r. 1889, péčí okrašlovacího spolku Vesna a pojmenována na počest předsedy spolku, gymnasijního katechy P. Gabriela jako lávka „Gabrielka“. (značně zanedbaná údržba!)
Svatojakubské sady – po výsadbě Wachtlových sadů začaly se též stromky sázeť u kostelíka Sv. Jakuba, který do té doby byl holý když J. Wachtela v r. 1854 pověřil Eugen Czernin zalesněním okolí sv.Jakuba. Svatojakubské sady byly veškeré sady kolem kostelíku a pod ním až k pravému břehu Nežárky. Rovněž první dřevěná lávka z r. 1884 nesla název Svatojakubká, neboť vedla do Svatojakubských sadů.Dřevěná lávka byla v roce 1905 nahrazena stávající, ocelovou a pojmenována Naxerova i když je na ní pamětní deska s datem zbudování první, dřevěné lávky. Paradoxně je novější Naxerova zapsána v katalogu chráněných památek, byť typově stejná a starší o 16 let Gabrielka je dosud značně opomíjena.
Jungmanovy sady – základní kámen byl slavnostně položen 20.7.1873, ale sady nevznikly. Ty měly vzniknout v místech za posledními domy Jungmanovy ul. (dříve i dnes Vídeňská) podél cesty, vedoucí dále ke kostelu Sv. Václava a s pokračováním k Lišnému dvoru, tj. zhruba v místech dnešní „Kryzákovic hospody“ a obcházet tehdejší zástavbu města.
Jablonského sady, ty jsou srozumitelně vymezené, dnes mezi Klášteříčkem a Gymnasiem a jsou vázány na dominantu „Jablonského“, nikoli jak uvádí stará fotografie.
Mertovy sady – bývalý starosta K. Mert koupil od Fr.Sládka pozemky pod kostelem Sv. Jakuba a ty daroval městu k výsadbě sadů. Jen tato část, navazující na původní Svatojakubské sady se od roku 1912 jmenuje Mertovy sady. Mertovy tedy nejsou celé sady, jak je mylně prezentováno! Na pozemku je instalován kámen s nápisem Mertovy sady 1912, dnes na části odtržené komunikací, odbočující z Bratrské do sídl. rod. domků.
Sady legií (původně čsl. legií)– část Svatojakubských sadů, po pravém břehu Nežárky. V letech 1923-24 byla po tahanicích mezi okrašlovacím spolkem Vesna, Městem J. Hradec a obcí legionářskou přejmenována po instalaci památníku padlým legionářům na Sady legií, které jsou s centrálním schodištěm jejich dominantou.
Vpravo od památníku je pamětní deska J. Wachtela, proto jsou sady mnohdy mylně nazývány Wachtelovými.
V komentáři Vesna píše: „Pojmenování veřejných sadů i ulic děje se především pro lepší orientaci a tu nemůže být vhodnějšího ukazovatele, nežli je kostel neb pomník v nich stojící.Část hořejší jak dosud ponechme sady Svatojakubskými nazývat.“
Sady nad Naxerovou lávkou jsou tedy trojí: prvotní Svatojakubské, k nim přibyly Mertovy sady a nakonec byla spodní část Svatojakubských sadů pod ul. Bratrskou přejmenována na Sady legií.
Je tedy na Městu, aby toto prověřilo a ve všech mapových datech dále správně pojmenování uvádělo.
