Více o snaze, směřující k vyhlášení veřejné architektonické soutěže o návrh na úpravu veřejného prostoru náměstí jako celku, tedy včetně mobiliáře, (laviček, odp. košů, zeleně, včetně implementace nových informačních systémů event. nových prvků drobné architektury, jako je např. návrat kašny do prostoru náměstí, apod.), tak o tom více zde:
Náměstí je přirozeným centrem města. Vždy bylo křižovatkou obchodních cest a tam, kde došlo k jejich odklonění, došlo i k úpadku rozvoje měst. Města se postupem času rozvolnila za hranice svého opevnění, bouraly se brány i hradby, doprava se z centra měst odkláněla a hradby a brány dnes atraktivitě mnohých měst chybí.
První znatelný zásah do uspořádání dopravních cest J. Hradce, který zásadním způsobem změnil historické uspořádání města, bylo vytvoření nábřežní komunikace počátkem 70.let. Od Vajgarského mostu přes Podešvovu zatáčku napojením na Růžovou ul. a ve druhé fázi přes Eiseltovy zahrady propojením na Claudiusku. Tím se zcela odklonila doprava z Panské ul. a velmi omezil průjezd z Klášterské na Pražskou kolem františkánského kláštera.
Zrušením průjezdu všech vozidel centrem města a Panskou ul. odpadla potřeba mít na náměstích benzinové stanice, doprava se zklidnila a z náměstí se stalo velké parkoviště.
Náměstí je přirozeným symbolem, charakteristikou a chloubou každého města. Doprava je vytlačována, mění se struktura obchodní sítě, to co se nakupovalo na náměstí a nosilo domů v síťovkách, to se nakupuje na periférii města a vozí autem. Síťovky vymizely. Koňské povozy byly vytlačeny auty a auta jsou nyní vytlačována bicykly. Kde však jsou?
Historická část města a náměstí si zachovávají svoji přitažlivost, veřejný prostor dostává jinou formu. Nelze však řešit centrální veřejný prostor izolovaně od navazujících uliček historického jádra, bez vztahu k zámku, muzeu, parku a dalším místům, která jsou prezentována městem ve svém marketingu cestovního ruchu. Úprava náměstí je tváří města. Materiálový a výtvarný soulad architektury a zádlažby s mobiliářem, osvětlením města, zelení je nezbytností.
Veřejný prostor se mění, mění svoji funkci. Přirozenou komunikaci na rynku vytlačily nové technologie. Manifestace a přehlídky se nekonají, patriotismus se vytrácí. Centra měst získávají multifunkční podobu kulturně společenských center, parků, odpočinkových zón, apod.
Radní neví jak naložit s veřejným prostorem a vzniklá živelná úprava, která je vyjádřením obecního vkusu, zvyklosti, projevem obecní kultury, která by v případě nejvýznamnějšího náměstí měla být nepochybně přenechána odborníkům. Jako praktický by se mohl ukázat návrat pranýře na původní místo a jeho renesance.
Lokální politici nestíhají být vším, natož architektem veřejného prostoru, zaostávají v komunikaci s občany a důsledkem je série pokusů, plytké ankety, jenom ne diskuze. A dojem, který si návštěvníci města vytvoří, odváží jako referenci a víme, že první dojem nelze udělat dvakrát.
Vymístění aut z prostoru náměstí je na první pohled líbivé, provedení však není logické. K dovršení změti chybí snad již jenom řetízkáč. Ačkoli Porcinkule klepe na bránu města, toto je perma cirkus. A není to tak dávno, kdy bylo deklarováno, že pro veřejnou produkci bude sloužit upravený prostor parkánů pod Střelnicí.
Druhý pohled je již plný otazníků:
Řešení, které by bylo tímto způsobem přijato, by bylo možné považovat za širokou společenskou dohodu. Územní plán byl kostrbatou cestou schválen, ovšem koncepce veřejných prostranství je nezbytně navazující krok, stejně tak i revize regulačního plánu města.
Koncept, přijatý v dlouhodobé a hlavně veřejné diskuzi, bychom mohli považovat za seriozní dokument a nástroj politiky rozvoje města. Ne však cvičení s přemisťováním betonových květináčů, tedy i úprava, která nemá nejmenší podporu v závazném dokumentu – regulačním plánu města pro MPR.
Úprava zaklínaná slovy jako „dočasná a na zkoušku“ nemá v moderním centru města svoje místo. Pokud bude toto řešení po uplynutí „zkušební doby“ vyhodnoceno jako nevyhovující, přijde na řadu jiná testovací úprava nejvýznamnějšího jindřichohradeckého náměstí? Nebo bude toto řešení potichu tolerováno jako dočasně trvalé?
Vytvoření veřejného prostoru „vyklizením“ je nikoli nepodobné jiné akci: „vytvoření pohraničního pásma v 50. letech specifickým způsobem – „zalesněním po předchozí likvidaci“.
Zjevně chybí odvaha k diskuzi a k veřejné anonymní architektonické soutěži k ideovému řešení veřejného prostoru v městské památkové rezervaci. Město Jindřichův Hradec si řádný přístup zaslouží.
A ještě jeden důležitý prvek: úřad samosprávy by měl mít svého architekta, aby město chránil před státní správou v různých stavebních řízeních a také před rozmary kocourkovských.
Vzorem a inspirací by nám v tomto případě mohla být Litomyšl, také město České Inspirace, jehož příklad dává naději, že velké a zajímavé projekty ve veřejném prostoru nejsou doménou jen velkých měst, ale i menší města se při vhodné kombinaci odvážných zástupců města, výtečných architektů a nadšené a informované veřejnosti mohou proměnit v obytná a příjemná místa pro svoje obyvatele, turisty i podnikatelské subjekty.
VPM, Lad.Mátl, Ing. Michala Zudová, 19.7.2015
Co všechno vyplývá z hokejové kauzy? V rámci grantových opatření města J. Hradec, bylo vymezeno 1,5 mil. Kč pro podporu mládežnického hokeje. Původní návrh 1.2 mil. pro Vajgar x 0,3 mil. pro Střelce vzbudil velké emoce. V tomto poměru ani přes pestrou argumentaci obou stran a jejich fan klubů nebyla dotace schválena.
Očekávala se dohoda znesvářených táborů. Na dalším jednání zastupitelstva, již jenom hokejovém, měl kompromisní návrh 900/600 šanci na úspěch. Bylo to ve vzduchu. Jeden hlas chyběl. Podporu nedostal žádný návrh a kačky propadly.
Hokejové spolky si však koordinovaně požádaly o mimořádnou dotaci a přestože se již posuzování neřídilo dotačními pravidly, jednalo se stále o téměř ztracených 1,5 mil. Kč.
Proč 1,5 mil. Kč, když se jednalo o režim mimo dotační program a pravidla? Rada připustila vytvoření precedentu a tak si může o mimořádnou dotaci v jakékoli výši zažádat kdokoli a kdykoli. Velmi obtížně se bude Radě i zastupitelům říkat NE a ještě hůře odůvodňovat.
Rada navrhla poměr 1,2 : 0,3 mil. a aby zcela neztratila tvář, předložil místostarosta vlastní návrh v poměru 1,1 : 0,4 mil. Kč.
Obě znesvářené strany potvrdili vzájemnou dohodu a vstřícný krok hokejového svazu ohledně uvolnění registrací, vášně však zůstaly a přenesly se do rodin a snad ne mezi děti.
Finanční komise, jako poradní orgán Rady však navrhoval po zvážení situace poměr 1 mil. : 0,5 mil. Kč, který podpořilo veřejně několik zastupitelů – Vl. Pecka ze socdem a Volba pro město. Opět byl ve vzduchu předpoklad schválení tohoto poměru.
Hlasovalo se o protinávrhu. Mimořádná dotace v poměru 1 mil. : 0,5 mil. byla schválena. Byl schválen i druhý krok. Chybělo schválit uzavření smlouvy mezi Městem a spolky. Tady dostal zřejmě jeden z koaličních zastupitelů znamení do holeně. Výsledk byl překvapivý. Dotace byla schválena 14 hlasy. Nebylo však schváleno uzavření smlouvy (13 hlasů). Schizofrenní rozhodování, resp. důsledek toho, že se již všichni v argumentaci a odůvodňování proč tak či onak, naprosto ztráceli.
Druhý protinávrh 1,1 : 0,4 mil. byl již schválen potřebnými 14 hlasy ve všech dílčích bodech hlasování. Skončila únava ne hokejem, ale procesem přidělování finančních prostředků na podporu sportu, aby se oklikou dostala z městské kasy do kasy Služeb města a aby v tom procesu zabrala spoustu času spolkům ve zpracování žádostí, Grantové komisi s posuzováním podaných žádostí, Radě Města v rozhodování, zastupitelům a účetním spolků. Zbytečné tanečky a natřásání.
Byl to odvar z ochotnického divadla. Takový příběh známe z pohádky Jak šla slepička kohoutkovi pro vodu.
Proč musí ty městské kačky oběhnout celé město, banky, všechna média než se nedostanou do kasy Služeb města? Na to není jiný příměr než: „jak za krále klacka“.
Jako by nebylo možné přidělit dotaci přidělením hodin a peníze pustit rovnou z rozpočtu města do kasy provozovatele, Služeb města či školních zařízení. Takovým způsobem by mohl být zklidněn proces přidělování peněz na led, tedy nájemné a Grantová komise by řešila pouze přidělení fin. prostředků na činnost a reprezentaci.
Je to jednodušší a bez divadla. Ochotnické divadlo ponechme skvělému souboru Jablonský.
Je vhodné připomenout, že když Wilsonovo (dolní) náměstí a Panská ulice měly jiný režim než dnes, město končilo kasárny jak ve Vídeňské, tak i v Třeboňské ulici. Na Prahu se jezdilo Pražskou a ne kolem nádraží, Panská ulice byla průjezdná ve směru Pražská/Vídeňská a projížděly tudy koňské povozy, nákladní vozy, kombajny, autobusy, tanky a na náměstí byla kašna a rovněž tři benzinové stanice.
Nábřežní komunikace v návaznosti na Claudiusku byla dokončena koncem 70. let. Tím se centru odlehčilo. Nastal odklon provozu z centra města, Panská se stala pěší zónou a stáhla s sebou i Svatojánskou, Štítného a návazně i Jarošovskou ulici. Podstatné části obou náměstí (Masarykova i Míru) se staly nedořešeným veřejným prostorem, proto jej obsadily zakapotované koně. Ještě před cca 30 lety průchodem domu v Panské (dnes cukrárna) procházel kůň do své stáje ve dvorku.
Vzniklých parkovacích ploch je stále málo. Více jak 30 let stará úvaha o několikapodlažním parkovacím domě na Jitřence je stále šuplíkovou úvahou. S obnovou života v areálu Jezuitské koleje jsou auta vymísťována z jeho dvorů a s novým vnímáním veřejného prostranství i z obou náměstí. Městský on-line parkovací systém neexistuje, není aktuální přehled volných míst.
Struktura obchodní sítě se za těch 50-70 let také výrazně změnila. Že Masné krámy jsou největší obchod ve městě, to neplatí od zprovoznění Merkuru v 80. letech.
Nové řešení veřejného prostoru náměstí Míru bude mít opět dopad na další proměnu obchodní struktury. Nyní se snad nejvíce dotkne hotelového servisu, provozu bank a procesu v odevzdávání tržeb k přepážce či do bankomatů.
V Praze se zapomnělo na přirozenou věc – na eskalátory u výstupu z metra směrem k letišti. Jejich náhradou a novou pražskou atrakcí jsou letištní portýři. Také veřejný prostor pražského Václaváku se komplexně řeší každých 20 let. Nové řešení nám. Míru není poslední a nasměruje úvahy k novému pojetí za dalších deset let. Zatím se může vyzkoušet lecos, od tržnice po kejklíře.
V minulosti jsme neuváženě zbourali městské brány, ale instalovali kovové zábrany na vstupech do Panské ul. (před existencí Městské policie, kamerového systému), ty však již dávno ztratily svůj význam. Pokud by měly nyní zůstat na svém místě, vznikne stejná situace jako se zapomenutými eskalátory v pražském metru. Potvrdilo by se, že diskuze k zadání je nedostatečná a že právě ta by se měla odehrát na půdě poradních komisí Rady a s účastí odborné veřejnosti. Projekt je již jenom řešení zadaného úkolu a jeho veřejné představení 10 dní před realizací, to je pohrdáním.
Nechybí nám veřejná anonymní urbanisticko-dopravní soutěž na ideové řešení veřejného prostoru náměstí Míru? Poté diskuze v poradní komisi Rady a teprve následně zpracování projektu?
27.05.2015 22:05
Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až nikdo nedostane ani kačku. Jeden hlas chyběl k přijetí kompromisního návrhu na rozdělení hokejové dotace, kdy by Vajgar získal 950 tis. a Střelci 550.tis.
Ani dohadovací řízení tento verdikt nezvrátilo a tak se hokejové kačky rozplynuly. Rukavice je nyní jednoznačně na straně hokejistů a jsou pod tlakem nezbytného kompromisu. Lze jenom doufat, že do rozdělování dotačních korun pro rok 2016 nevznikne další hokejový spolek. To by byla Rada města zcela bezradná.
https://goo.gl/Bmo9yH
Nuda v Brně byla inspirací pro redakční poznámku Nuda v Jindř. Hradci (Deník 3.3., Milan Soldán). Výstižná a nejlepší jeho glosa z posledních týdnů. Jako by ctil náš názor. V rozložení sil zastupitelstva v poměru 18:9 bude bohužel každé další jednání nudným stejně, jako byl nudný ANO sněm.
V reakcích na tento sněm uvedl premiér Sobotka, že úkolem opozice je být kritický. Neřekl nic o obstrukcích či o tom, být za každou cenu proti, ale být kritický. Ve všech našich vystoupeních jsme byli kritičtí, ovšem kritika by měla být též vyslyšena a o kritických poznámkách diskutováno.
Kritické poznámky upozorňují na nešvary i na přehlédnuté věci. I ti, kteří kritické poznámky podávají, zastupují své voliče. Poměr 18 : 9 = mrtvo. „My svoji odpovědnost uneseme“, připomínáme slova z jednoho předchozích jednání zastupitelstva a názor osmnáctky.
Kudy z té nudy? K tomu se hlásí každá obec. Kudy? Jedině cílenou kritikou a s mediální podporou, to je cesta z nudy.